Josef Zajíc: Náš cíl? Fungující otevřený rodinný klub

Kralupy – Redakce HK na závěr roku vyzpovídala v krátkém rozhovoru Josefa Zajíce. Jak se sportovnímu manažerovi a trenérovi v jedné osobě zamlouvají nové zkušenosti, které v Kralupech nabírá? Co všechno se povedlo? Nejen na to nám Josef Zajíc s chutí odpověděl.

Od vašeho příchodu nějaký pátek uplynul. Jak vás nová role pohltila a jak se vám práce v Kralupech zamlouvá?

„Práce v Kralupech mě pohltila velice. Od mého nástupu v červnu až do konce tohoto roku jsem tady opravdu zažil spoustu věcí. Řekl bych, že v mém případě se nejedná o novou roli, ale o nové prostředí – seznamování se s intenzivní prací výkonného výboru, zjišťování a hledání shody na koncepci klubu, poznávání trenérů, zjišťování, jak uvažují, co považují za své priority, snaha je přesvědčit o naplňování a smysluplnosti koncepce klubu praxí, informacemi a etikou. Tato práce mě velmi baví a doufám, že se s trenéry dáme dohromady a vytvoříme otevřený rodinný klub, ve kterém by se naši mladí hokejisté cítili dobře a který by měl velkou podporu a důvěru od rodičů. Samozřejmě se stává, že rodiče vidí spoustu věcí jinak, nicméně velmi rád se setkám s těmi, kteří umí nejen své problémy popsat, ale umí také naslouchat druhé straně. Pokusíme se najít společnou cestu.“

Z čeho máte největší radost?

„Hodně si vážím toho, že u přípravky, první a druhé třídy jsme vytvořili nový mladý tým trenérů, kteří jsou bývalými hráči Kralup. Robin Student, který byl jedním ze zachránců protihráče při zápase A-týmu, Šimon Pírek či Lukáš Kříž. Vrací se do klubu, do prostředí, kde začínali a předávají své zkušenosti novým generacím. Jsem pyšný na to, že v dnešní době máme na většině tréninků šest či sedm asistentů z řad bývalých hokejistů či hráček a vynikající krasobruslařskou trenérku Simonu Majrychovou, dále Milana Kroupu, Magdu Genčevovou či Honzu Šimrala.“

Co se naopak nepovedlo? Co se musí nejrychleji změnit k lepšímu?

„Myslím si, že hodnotit takovéto rychlé změny nemá velký smysl. Já věřím v dlouhodobější práci. Udělat velké čistky či motivační hesla nepovažuji za správné. Spíše bych vsadil na to, že od základny a první třídy ta práce postupně přinese své výsledky. Jelikož nejsme nuceni tak jako v extralize nebo národním týmu rychle čarovat nebo měnit rozhodnutí, je důležitější vytvářet odspoda dobrou práci, nastavovat pravidla rozvoje dětí a chování trenérů. To je pro mě klíčové.“

Takže co si přát do roku 2018?

„Do každého nového roku sobě, své rodině a všem lidem, se kterými spolupracuji, na které si vzpomenu, kteří jsou mému srdci blízcí, přeji absolutní spokojenost. Myslím, že tato věc je důležitá a zahrnuje úplně vše. Klubu HK Kralupy a všem, kdo jsou jeho součástí – od první dámy, která nám pomáhá udržovat naše kabiny a chodby v tak skvělém stavu, v jakém jsou, až po nejvyšší výkonný výbor, své kolegy a trenéry, přeji pevné zdraví, úsměv, laskavost, velkou toleranci, respekt ke své práci i k práci druhých.“

Moc díky za rozhovor. I vám co nejvíce úspěchů v novém roce!